Jediný automobil ve výzbroji sboru určený původně pro armádu-nikdy nebyl v hasičských barvách ale zůstal celou dobu služby ve vojenské zelené barvě.Jednalo se o verzi V3S(V)- valníkový automobil krytý plachtou určený pro dopravu 25 vojáků s výbavou.Sloužil pro účely sboru do r.1999 kdy byl bez náhrady prodán na náhradní díly.
Terénní nákladní automobil Praga V3S-vojenský třítunový či 3-nápravový speciál (lidově zvaný vejtřaska) se začal vyrábět v roce 1953 a byl určen zejména pro armádu. Praga vozy vyráběla do roku 1964, z bratislavského BAZu vyjely poslední exempláře v roce 1990. Vyrobeno bylo okolo 130 tisíc kusů.Vůz patřil k nejlepším nákladním terénním vozidlům své doby a Československá armáda ho využívala více než půl století. Je to nejdéle vyráběný československý nákladni automobil.
Na vývoj vozu dostali konstruktéři 4 měsíce do prototypové fáze, inspirovali se především sovětským ZiSem či americkým Studebaker US6, ale výsledek je plně dílem českého konstrukčního týmu. Díky konstrukci nápravových převodovek (nápravy jsou umístěny vysoko nad osou otáčení kol) má V3S velkou světlost podvozku i při relativně malém průměru kol.Tato konstrukce zajišťuje dobrou průchodnost terénem, ale omezuje maximální rychlost na 60 km/h. Vzduchem chlazený dieselový motor byl odvozen od motoru z Tatry 111-šlo o polovinu tohoto motoru. Spolehlivě funguje i v extrémních tepelných podmínkách (s výjimkou obtížných startů za nízkých teplot-motor neobsahuje dekompresor a žhavicí svíčky). Pro usnadnění spouštění v zimních podmínkách se vozidla vybavovala nastřikovacím zařízením JIKOV 132 pro vstřikování snadno zápalné směsi (éter) do sacího potrubí.
Všechna kola jsou vybavena kolovými redukcemi, obě zadní nápravy mají uzávěrky diferenciálů, přední náprava nemá uzávěrku, ale má přední náhon. Při zařazené redukci a 1. převodovém stupni je stoupavost až 27 stupňů. Deset šípových kol (vzadu jsou čtyři dvojmontáže, vpředu dvě jednoduché montáže) zamezovalo boření vozu do měkké půdy.V3S překoná až 40 centimetrů vysokou kolmou překážku a ve vodě dokáže brodit až 80 centimetrů hluboko.
Akumulátory jsou dva (12 V, 125 Ah).Stroje byly vybaveny zásuvkou pro pomocné napájení spouštěče. Užitečná hmotnost vozu je 5000 kg na zpevněném povrchu a 3300 kg v terénu nebo 25 vojáků.
Vůz disponuje hlavní a přídavnou převodovkou. V hlavní převodovce jsou k dispozici čtyři stupně pro jízdu vpřed, jeden stupeň pro jízdu vzad. Přídavná převodovka je dvoustupňová.řazení je nutno provádět s dvojitým sešlápnutím spojky při vzestupném řazení a při sestupném nutno užít ještě meziplynu. Vedle sedačky řidiče se zapíná terénní redukce, přední náhon a naviják. Uzávěrky jsou ovládány mechanicky táhlem. Motor je řadový, vzduchem chlazený šestiválec Tatra 912-1 o objemu 7412 cm³ s přímým vstřikem paliva a ventilovým rozvodem OHV.Výkon motoru je přes převodovku předáván na nápravy přes čtyři kardany.

Rozměry : 6910 x 2920 x 2310 mm
Hmotnost : 5350 kg
Objem palivové nádrže : 120 l
Spotřeba paliva : 30 l nafty/100 km
Obsah válců : 7412 cm3
Výkon motoru : 70 kW (98 k) při 2000 ot/min

---

PS 8 (1951-1971)

Bývalá zásahová stříkačka PS 8.První motorová stříkačka sboru byla objednána obcí v roce 1947 a dodána jako nová v roce 1951.Přenosnou motorovou stříkačku PS-8 vyráběla Továrna na hasicí zařízení národní podnik Vysoké Mýto (THZ), závod Slatiňany u Chrudimi od roku 1948 do roku 1964. Byla v podstatě vylepšenou přenosnou motorovou stříkačkou typ 262P s výkonem čerpadla 1100 l/min, vyráběnou Továrnou na hasičské stříkačky Václav Ignác Stratílek ve Vysokém Mýtě v období před druhou světovou válkou a během ní. Přenosná motorová stříkačka PS-8 je umístěna na odpruženém rámu z ocelových profilů. Rám tvoří v podstatě nosítka, která slouží k přenesení stříkačky na špatně přístupná místa. Z dvojice trubek, která slouží jako rám, je možné vysunout dvě dvojice rukojetí. PS-8 díky tomu umožňuje provádět hasební zásah i tam kam se nedostaly hasící automobily vybavené nepřenosnou stříkačkou.Byla přepravována v jednonápravovém přívěsu PPS-8.
Motor je dvoudobý, dvouválcový, řadový motor s označením SM-31 (Stratílek motor o výkonu 31 koní). Je chlazený vodou nuceným oběhem vody z čerpadla. Klikový hřídel a ojnice je uložena ve válečkových a kuličkových ložiskách. Zapalování magnetoelektrické magnetem PAL. K přípravě palivové směsi slouží karburátor Jikov 30 LOH-O-33. Startování motoru je ruční, pákou na čelní skříni motoru.
Na hlavě válců je upevněna vývěva která umožňuje nasátí vody do čerpadla a je do činnosti uváděna pákou rozdělovacího kohoutu. Při vysávání bylo přerušeno zapalování druhého válce a nespálená směs paliva a vzduchu procházela uzavíracím kuželem přes zpětný ventil do vysávacího zařízení a současně byl klapkou uzavřen i výfukový otvor druhého válce. Tím vznikal ve vývěvě potřebný podtlak a vnitřní prostor vývěvy spojovala trubka s vnitřním prostorem čerpadla. Vnějším tlakem vzduchu pak byla voda hnána savicemi do čerpadla. Nejvyšší dosažitelný podtlak plynové vývěvy je 8 m vodního sloupce.
PS-8 je vybavena dvoustupňovým, vysokotlakým čerpadlem s typovým označením H 800. Čerpadlo má oběžná kola naklínovaná na silném hřídeli a stažena maticí. Na sací straně čerpadla je hřídel uložena v bronzovém ložisku a na druhé straně u motoru je spojena přírubou přímo na setrvačník motoru. K utěsnění prostoru čerpadla slouží provazcová ucpávka s pěti těsnícími kroužky. Ty se podle potřeby dotahují ucpávkovým kroužkem a ucpávkovou maticí. K mazání čerpadla slouží tlaková maznice na skříni čerpadla a k mazání sloužil mazací tuk.Stříkačka má jedno sací hrdlo o průměru 110 mm se šroubením a dvě výtlačná hrdla "B" 75 mm.

Rozměry : 850 x 540 x 850 mm
Hmotnost : 160 kg
Objem palivové nádrže : 26 l
Spotřeba paliva : 13,5 l směsi/hod Palivo : směs benzínu s olejem v poměru 1:20
Osah válců : 1142 cm3
výkon motoru : 23,12 kW (31 k) při 3000 ot/min
Maximální sací výška : 7,5 m
Jmenovitý výkon při sací výšce 1,5 m a tlaku 0,8 Mpa 800 l/min

---

koněspřežná R.A.Smekal (1889 - 1951)

V roce 1889 byla za 900 zlatých zakoupena ruční koněspřežná čtyřkolová stříkačka od firmy R.A. Smekal, Praha – Smíchov. Jedná se o ruční zápřahovou stříkačku kočárového typu s úplným rejdem.Stříkačka ma lafetová kola se železnými hlavami ,je kombinované stavby železné a dřevěné bez per, jednostranně sací, jednoproudá s měděným větřníkem a dvěma mosaznými písty.Vpředu má lavice pro 4 muže, dva sedící čelem vpřed a dva po stranách a zadní místo pro 2 muže sedících na schránce s vybavením.K uskladnění hadic slouží dva bubnove navijáky pod přední lavicí a nad pákou.Stříkačka je opatřena dvěma svítilnami a brzdou. Na straně sací je vybavena trojcestným kohoutem, kterým se ovládá sání čerpadla z vany a sání z vodního zdroje. Na straně výtlačné je vybavena dvěma odvzdušňovacími kohouty.Veškeré pracovní části čerpadla jsou vyrobeny z mosazi a nebo měděného plechu.Sací i výtlačný větřník je vyroben technologií „pájení na tvrdo“, kdy tepáním za studena bylo dosaženo vyšší pevnosti ve spojení jednotlivých částí větřníku.Dále je vybavena na straně sací i výtlačné šroubením provedení „vídeňského normálu“.Ke stříkačce se zachovaly dvě původní mosazné proudnice a proutěný sací koš.Hadice byly původně konopné.Obsluha stříkačky: velitel, kočí a 6 mužů.Stříkačka v době svého vzniku představovala jeden z nejspolehlivějších hasících strojů, které se v českých zemích používaly-je dodnes plne funkční.
Po vyhlášení poplachu se provedlo připřažení stříkačky ke koním. Vozka,velitel,podvelitel a trubač usedli na lavice, osádka na zadní místo a zbytek družstva se postavil na ocelová stupadla. Za zvuku hasičské trumpety „harcovky“ se družstvo vydalo k požáru.Zdrojem vody pro hašení byly studny, popřípadě přírodní vodní zdroje poblíž požáru. Na místě vodního zdroje došlo nejdříve k zabrždění stříkačky ruční brzdou a k odpřažení koní od stříkačky aby se koně nesplašili. Nejdříve musela být ručně vědry zavodněna vana čerpadla.Sestavením savic a nasazením proutěného koše se vytvořilo přívodní vedení do stříkačky a současně byl sestaven z konopných hadic a proudnice útočící proud .Po nasazení čerpacích žerdí začali 4 čerpadláři s pákou stříkačky pumpovat, čímž bylo uvedeno v činnost vlastní čerpadlo. Obsluha stříkačky provedla nejdříve nasátí vody pomocí sacího koše ve vaně čerpadla a zavodnila vlastní čerpadlo a sací řád. Poté otočila trojcestným kohoutem sání a čerpání z vany bylo odstaveno z činnosti a jeho funkci převzalo sací vedení z vodního zdroje.Dalším pumpovaním již došlo ke stříkání vody na místo požáru. Výkon stříkačky záležel na fyzické připravenosti čerpadlářů stříkačky, neboť intenzivní pumpování bylo velmi namáhavé.
Výkon : dle fyzické zdatnosti družstva až 300 l/min při tlaku 0,8 Mpa

---

1. ruční stříkačka (1878 - 1889)

První stříkačka sboru byla v roce 1878 převzatá od obce jako několik desetiletí stará.Původně byla dvoukolová ale ještě v roce 1878 byla předělána na čtyřkolový podvozek a bylo k ní zakoupeno nové přislušenství - 8 plátěných košů na vodu,2 žebříky a 5 háků.Byla převážně dřevěné konstrukce.Měla pouze výtlačné vedení a veškerá voda se proto musela pomocí plátěných košů ručně dopravovat do vany stříkačky.Výrobce a výkon neznamý.

---